První noc jsme měli za sebou. Myslím, že v pohodě, že jsme si uspořádání na spaní jsme si zvolili dobře, že by to takhle mohli jít po celou dobu.
Vyrazili jsme na první celodenní výlet. Zamířili jsme do národního parku Colorado National Monument. První park, skály, serpentiny, no, my byli nadšeni. Jo, a taky spousta malých pichlavých kaktusů. Zastavili jsem hned u první možné vyhlídky a kochali se…ta panoramata. Také jsme se rozhodli, že založíme sbírku různých kamemů, abychom na konci viděli, kolik druhů skal může být. No, nakonec jsme si museli vybírat, u kterých vyhlídek budeeme zastavovat, protože vlastně bychom se nikam daleko nedostali, protože bylo stále na co koukat. Prohlédli jsme se Reed Canyon jen z auta. Jako zastávku a kratičkou procházku jsme si udělali v Ute Canyon. Byla vidět koryta řek, která jsou na jaře asi velmi plná vody, ale teď prázdná. Skály dělaly ozvěny,tak to bylo něco pro naše děti:-) Jo, a taky jsme viděli velký “kámen” , který vypadal jako “mumie”. Samozřejmě jsme hledali I samotný Monument, ale úplně jednoduché to nebylo. Naknec jsme ho našli, ale my si teda mysleli, že to měl být úpně jiný “kámen”…I první zvíře ve volné přírodě jsme viděli – kozu. Další vyhlídkou byl Fruita Canynon, který nám ukázal zase trochu jiné druhy, barvy a tvary skal. Z parku jsme byli nadšeni.
Aby to děti měly proložené zábavou jim vlastní, našli jsme jim muzeum s dinosaury – Dinosaur Journey Museum ve městě Fruita. Ještě před samotnou návštěvou jsme si skočili do mexické restaurace na oběd. Do muzea jsme šli bez taťky, který si odpočinul v autě. I když, to bylo relativní, protože v tom muzeu bylo daleko lépe, než v autě, kde byl velký pařák. Děti byly z muzea nadšené, protože viděly reálně velikých kostí a hodně velkou fantazií si představovaly, jak asi ti dinosauři byli velcí.
Pak si k řízení sedla mamka a vyrazili jsme směrem do státu Utah, přesněji řečeno do Fisher Towers. 
Mysleli jsme si, že si tam vybereme nějaký kratší trail, abychom neseděli jen v autě, ale nakonec to byla opravdu kratičká procházka, protože trasa by byla celkem náročná a spíše pro zkušenější turisty. Příroda byla taky najednou jiná, žádné kaktusy, spíše samý keř. I samotné kameny byly jiné, jakoby poseté nějakým druhem kovu, jiné byly černé, nebo červené.
Terezka to celé tak nějak shrnula tak, že se jí to cestování baví, ale mnohem raději je venku, na vyhlídce nebo procházce, než prosedět ten čas v autě…ale s tabletem to prý je příjemnější:-) Jo, a taky se těší, že snad už brzy si bude moct udělat ten jejich slavný výmysl “S´mores”.
Detem jsme nandali teplaky, mikiny a vetrovky a vyjeli jsme smer Landstejn, ktery na nas vykukoval uz temer od kempu. Nasi „jizdu“ bych nazvala indianskou, protoze ty kopecky Terezka nedala,tak jsme stridali jizdu s chuzi za doprovodu kola 🙂 Zricenina hradu se nam libila, ale na vrcholek veze nas dosla jen pulka – Ondra se bal a mamka uz nezvladla schody s dechem. Deti si vyzkouseli i lukostrelbu, jsou sikovni, oba dali stred.
