V sedm hodin rano jsme byli nuceni odlepit se zpoceni z posteli, protoze vyplaveni, mokri sousede se balili, a vedela to pulka kempu. Jedinou vyhodu jsem shledala v tom, ze budeme vcas u stanku s pecivem. Ale stale nesel proud, a snidane bez kavy…nedalo se nic delat.

Venku bylo pod mrakem, tak jsme zacali planovatprogram na den…Asi by se dalo i kolo, ale mamka nasla v tipech na vylety VIDA! science centrum (neco jako IQ Land v Liberci), coz samozrejme u deti zvitezilo. Vylet do Brna jsme spojili s obedem (luxusni domaci testoviny) a nakupem ztraceneho pridavneho zrcatka 🙂 V centru se libilo vsem, pohrali jsme si 🙂 A nejvetsi plus? Stala prijemna teplota rizena klimatizaci, tak jsme tu vydrzeli hned tri hodinky.

Po navratu ke kempu jsme se trochu vydesili, protoze tam byla obrovska fronta nove prijzdejicich aut, karavanu a obytnych vozu. Rikam si, to tu jeste neni plno, oni se sem jeste vejdou!!!

Po veceri jsme zasedli pred karavan s predstavou prijemneho vecera…Ale!!! Vzdyt je patek, tady se rozjizdi karaoke show, ktera bude minimalne do pulnoci. Tak pevne nervy nam vsem. Snad dnesni noc bude lepsi, nez ta vcerejsi. Dobrou.

Prvni ranni pohled z okna sliboval nadherny slunny den, predpoved v telefonu to potvrdila. Upustili jsme tedy od cyklovyletu…po kratke rodinne porade jsme zvolili vylet s poznanim okolnich muzei.

Prvni zastavkou bylo Nove Mesto na Morave, navstivili jsme Horacke muzeum. Nejvice pozornosti upoutalo podzemi, kde byla ruzna strasidla spojena s mistnimi povestmi. Vystava byla doprovazena barevne i zvukove. Dospelakum se to libilo, deti se baly, drzely se rodicu. Na konci se rozsvitila vsechna svetla s tim, ze si pohadkove postavicky muzete prohlednout za svetla. To uz deti byly za hrdiny a tvrdily, ze se niceho nebaly…My, rodice, vime svoje, hlavne, az budou zlobit, postrasime je treba hejkalem.

Prejeli jsme do Zdaru nad Sazavou, kde jsme si na zacatku dali obed. Jidlo i celkem slo, kdyz tedy nebudu pocitat, ze obsluha neustale chodici kolem nas, se nam venovala az po nekolika minutach (byla to dobra ctvrthodinka, pozn. Toma), asi jsme neviditelni. Hlasiti ale urcite, diky detem. Obed nam Terezka zpestrila colou, kterou shodila na sveho tatinka Jen pro predstavu – venku tricet stupnu, a cola tece po tricku, kratasech, nohach, sandalych. Tatka byl „sladoch“. Pote jsme navstivili v mistnim kulturnim dome vystavu modelu vlacku posazenych do okoli zdarska. To se nam velmi libila. Bylo videt, ze to staveli s laskou.‘

Po prijezdu do kempu jsme se vydali k vode. Nutno podotknout, ze nez jsme stacili vypit kavu a snist nanuka, zatahlo se. Ondra si ale zaplaval, i tatka vlezl do vody, Terezka se smocila po kotniky. Mamka tradicne zustala na dece s krizovkou a vse jistila z deky. Od vody nas nakonec vyhnala „zima“, zatahlo se tak, ze deti klepaly kosu.

Vcera jsme objevili mistni „rybarnu“, kde jsme si dnes koupili pstruhy primo z udirny. Detem jsme se tim samozrejme nezavdecily. Vzhledem k tomu ze jsme dnes posledni den, slibily jsme detem nejakou mistni pochoutku z hospudky, nejspise to vypada na langose. Snad nebude perna noc…

Jen bych jeste zaverem neopomenula dodat, ze Terezka dnes vstala prdelkou napred, a podle toho vypadal cely den. Uz rano u snidane musela mamka pristoupit na to, ze si Terezka pujde do kiosku koupit neco, na co si muze neco namazat. Dostala par korun s ukolem koupit si rohlik. Chvile klidu…Postupne jsme resili curani, obed, teplo, notysek, spani, boty…Asi bychom mohli jeste chvili jmenovat, ale vsichni tu nasi Terezku znate…Proste holka do nepohody.

Tak mame za sebou prvni noc v karavanu, ktera mile prekvapila vsechny – jsme vyspali, zada nas neboli a Ondra vstaval „az“ v sedm hodin, ostatni jsme si pospali do osmi.

Puvodne planovany cyklovylet jsme museli odlozit, protoze deti jsou jeste nachlazene z tabora. Tak jsme u snidane narychlo jeste hledali nahradni program – jeste ze ty chytre telefony mame, a kamarad „internet“ pomohl.

Prvni zastavkou byla pohadkova vesnicka v Podlesi. Musim uznat, ze je to moc hezky vymyslene a postavene, deti dokonce dostaly papir s ukoly, ktere se vztahovaly k jednotlivym pohadkam. Ale je to dobry „byznys!…v chaloupkach, ktere predstavovaly jednotlive pohadky, muzete bydlet, za „drobny“ peniz (pro deti asi krasny zazitek). Ale ta predstava, ze tam jeste chodi navstevnici a nakukuji dovnitr a okolo…nevim, nevim.

Dnes se take konal druhy pokus s ceskou gastronomii. Vyuzili jsme sluzeb resturace v hotelu sidliciho hned vedle vesnicky. Pohled na ceny v jidelnim listku snad sliboval kvalitu…Opet – zdani klame. Zklamani jsme byli uz u polevky, holt, kazdy si pod nazvem gulasova polevka predstavujeme neco jineho – ale ta obarvena voda do oranzova s kousky brambor a masa, byla jinak zcela bez chuti…Zachranily nas sisky s pernikem a kynute knedliky. Ostatni teda taky nebyl zazrak, clovek, by rekl, ze na spagetach se neda nic zkazit…

Po obede jsme vyrazili smer Bystrice nad Pernstejnem. Po ceste jsme okoukli jeste prehradu Vir, treti nejvyssi prehradu v CR s vyskou hraze 76,5 m.

V Eden centru, jak se nazyva ekofarma, rodinne centrum, ci neco v tomto smyslu, se nam libilo. Prosli jsme se ukazkou vyroby piva, mostu, kovarnou i dilnou mistra stolare. Deti si umychaly u lekarnice sul a olej, u vcelare odlily voskovou ozdobu. Ochutnaly jsme buchtu z pece od mlynarky. Take je tam k videni „ekodum“, ktery slouzi predevsim k zamysleni, jak a s cim dnes zachazime, pripadne plytvame. Samozrejme jsme neopomnely detske hriste, na ktere se deti tesily uz od zacatku. Tuto zastavku muzeme jedine doporucit.

Snad jen drobne upozorneni, fotbal se tam nikde nehraje ;o). To jen, aby nedoslo ke zklamani jako u nasich drobecku :o).

Po ceste domu jsme koupili burty a „uvarili“ si veceri. Deticky jsou vykoupane, shledly „nutnou“ pohadku. Dostaly spoustu leku a uz spi. Snad budeme moct zitra vyrazit na ten cyklovylet, nez budou ta velka vedra…