Poslední ráno našeho výletu a my vstávali na budík v 6,30.Den byl ve znamení balení, uklízení, cestování…Nejprve probudit děti, kterým se teda zrovna dnes vážně vstávat nechtělo. Klasika, zákon schválnosti. Pak rychlá snídaně a začít balit. Kufry byly plné strašně rychle!!! Kdo by řekl, že všechny ty letáky, pohledy, brožurky a mapky jsou tak těžké. “Sranda” byla, že jsme několikrát kufry přebalovali a převažovali…

Kufry ideálně zabalené, auto uklizené..Jo, naše představa, že vše bude hotové tak do hodinky, byla vážně nereálná. Vše to trvalo dvě hodiny!!! Teď zbývalo doplnit plyn a benzín, a mohli jsme vracet auto. V plánu ještě bylo po cestě vyzvednout auto z půjčovny, abychom si před odletem mohli prohlédnout samotné město.

Jenže,…kdo by si pomyslel, že se na nás může lepit tolik smůly…v kempu bylo možné čerpat plyn až od 10 hodin, do té doby tam nebyl k dispozici žádný personál!!! Tak že budeme zkoušet benzínky po cestě do půjčovny. První byla hned kousek za kempem, na ceduli to psali, ale realita byla jiná!!! Mezitím jsme dojeli do půjčovny aut. Tam jsme se ale také zdrželi, protože v sobotu hodně lidí auta vracela i si půjčovala. Ale „odměnou“ za čekání nám bylo půjčení „většího“ auta, což nás ale zase vyřešilo problém, jak se pohodlně vejít do auta se všemi našimi kufry a dalšími věcmi. Naskákali jsme do aut a jeli hledat další benzínku s dostupným plynem. No, nakonec jsme uspěli až na druhém místě. Kdo by to byl řekl, že to může být takový problém….Do půjčovny jsme dojeli v 11.30. Půl hodiny zpoždění oproti domluvě, ale nikdo nám nic neřekl…Tak jsme se rozloučili s naším pojízdným kamarádem.

Vzhledem k času, který nám zbýval k vrácení auta a odletu, rozhodli jsme se vzdát se oběda a raději zajet do centra města a kochat se jeho krásami. Město bylo poloprázdné, sem tam nějaký turista, nějaká „demonstrace“ a spousta bezdomovců. Z toho jsme byli velmi překvapeni a zároveň zklamáni. Dost nám to kazilo celkový dojem o městě. Pomalu na každém rohu nějaký bezdomovec, často i se všemi svými „věcmi“. Taky dost žebrali. Bylo to nepříjemné. Děti jsme si drželi u sebe, aby nám je někdo „nezbalil“. Ale i tak jsme našli několik krás města – State Capitol, katedrálu (tam jsme zašli i dovnutř se podívat), budovy městské úřadu, soudu…centrum města má mnoho hezkých významných budov…Pak jsme si udělali procházku do 16th Street Mall, která teda oproti jiným částem města „žila“. Před jednotlivými restauracemi byly venku zahrádky plné lidí, hudba hrála.. Všechny obchody v této ulici byly otevřené. Jak kdyby v této ulici platila úplně jiná opatření než v těch ostatních…My zavítali jen do Starbucks, kde si mamka koupila akafe a došli jsme si na záchod. Zpět k autu jsme šli jinou stranou, chtěli jsme se vyhnout těm nejrůznějším individuím, které jsme doposud potkávali. Šli jsme podél řeky a bylo to fajn.

Nasedli jsme do auta, dojedli a dopili „zbytky“ a vyrazili směr letiště. Nejprve vrátit auto, a pak se nechat dovést k odletové hale. Veškeré odbavení šlo rychle.

Pak, v klidu, jsme šli konečně hledat něco k jídlu. Pokud jsme nechtěli vyloženě fast food, tak zas tolik na výběr nebylo. Nakonec jsme ai vybrali italskou restauraci, kde jsme se nepohrdli pizzou a polévkou.

Samotný let proběhl v pohodě, na čas. Děti koukaly do tabletů, mamka s taťkou se snažili usnout.

Po příletu do Raleigh jsme docela dlouho čekali na kufry. Trochu nás to překvapilo, protože v půl dvanácté v noci tam přeci není takový frmol…S kufry jsme hledali ten správný shuttle, který nás doveze k našemu autu. Opět jsme asi sle doplatili na to, že je noc, protože s námi objel to letiště snad celé, aby posbíral lidi ze všechletů, kteří se poté chtějé dostat na to stejné parkoviště jako my…Auto jsme téměř nepoznali, protože za ten týden bylo celé úplně žluté od pylu. Ještě, než jsme vzali benzín, tak jsme z Raleigh vyjížděli skoro až před jednou hodinou…

Cesta ale byla nekonečná, taťka s mamkou se střídali v řízení, protože byli z toho celého dlouhého dne unavení…

No, do postelí jsme se dostali před čtvrtou hodinou. Spící děti jsme teda jen z auta nasměrovaly do postele.

Dovolená 8.den -Denver

18 new photos · Album by Aneta Doudova

A tady je ještě jedno album od taťky. Má pocit, že na focení je potřeba pořadný foťák a ne jenom mobil :o).

2021 Spring break by Tomas Douda

Drag to reposition cover image

Na dnešní den byl vlastně jen jeden plán…Přejet to dlooouho cestu do Dever, kde jsme v kempu měli zamluvenou poslední noc našeho výletu. Po zadání do navigace nám čas ukazoval něco kolem 10 hodin čistého času!!!!

Taťka nám tu cestu chtěl ale i tak udělat zajímavou, tak vybral trasu po Scenic Byway 12. Projeli jsme několik malebných městeček (Tropic, Henreville, Escalante, Boulder,…) a přírodních krás – Dixie National Forest, Boulder Mountain, Capitol Reef National Park (tady jsme se snažili najít Monument, ale nepodařilo se …buď se nám schoval, nebo jsme ho prostě přehlédli). Zastávku jsme si udělali v Anasazi State Park Museum, kde jsme se dozvěděli něco o tom, jak žili původní „Navajo obyvatelé“.

Rozloučení s přírodou bylo luxusní. Viděli jsme opět jinou krajinu, „červené skály“, lesy, vyhlídky do mnoha údolí. Byla to nádhérná pastva pro oči.

Po nájezdu na dálnici to sice rychleji ubíhalo, ale už to nebyla taková podívaná. Cesta se nám zdálá nekonečně dlouhá. V „civilizaci“ jsme si hledali něco k obědu. Vybrali jsme si mexickou restauraci, protože jsme si říkali, že už jejich menu tak nějak známe a určitě si v pohodě vybereme. No, první, co nás trklo, bylo to, že po vstupu tam nebyl nikdo, kdo by nás obsloužil. Pak nám servírka vyjmenovala, co všechno nemají. Nakonec to jídlo nebylo nejhorší, ale bohužel to prostředí nám celý dobrý dojem přadně kazilo:-(

Pak jsme zase pokračovali a krátili mile, kterých stál bylo dost. Dokonce jsme se zastovili a zavzpomínali na místech, kde jsme jeli po cestě tam. Kolem půl osmé jsme si udělali piknik X večeři na odpočívadle, nakonec ale uvnitř auta, protože venku už se setmělo a byla zima.

Když už jsme měli Denver na dohled, začali jsem s radovat, že už budeme mít za sebou tu cestu, ale navigace poříd ukazovala ještě několik desítek minut…prostě ta cesta byla nekonečná. Do kempu, který byl nakonec ještě kus cesty za Denver, jsme dorazili těsně před 11 hodinou. Auto jsme zaparkovali, děti přestěhovali do postelí, a i mamka s taťkou odpadli únavou..

I přes obavy rodičů, to děti zvládly překvapivě statečně, skvěle. Uvnitř auta měly po celou cestu rozdělanou „postel“, tak mohly vegetit a večer si i usnout…

Dovolená 7.den- Red Canyon, Didier National Forest, Anasazi State Park Museum, Capitol Reef National Park

84 new photos · Album by Aneta Doudova

Ráno jsme se probudili do pořádné zimy, snad i mrazivého počasí!! Dali jsme si snídani a vyrazili za dalším dobrodružstvím. Pro tento den jsme si naplánovali Monument Valley, „místo Foresta Gumpa“ a také setkání se Slováky…

Prvním cílem byl Mexican Hat. Už cesta k tomuto místu byla plná krásných panoramat. Taťka řídil a mamka fotila, kde co. Každý ten monument byl něčím jiný, zajímavý…Podle ukazatelů jsme si vydali ke zmíněnému MH, ale na konci cesty jsem byl překvapeni, protože my jsme sijako MH viděli jiný kamenný útvar:-) Dobře no, tak jsme se u monumentu vyfotili a frčeli dál.

Dalším místem byl Goosenecks State Park. Nádherné místo s hlubokou propastí, kde protékala řeka San Juan. Udělali jsme fotky, naskákali do auta a pokračovali v cestě.

Setkání se Slováky jsme ladili po telefonu…snažili jsme se vzájemně si popsat, kdo kde je, a kde je to místo, kde se potkáme…Také byla „sranda“ při domlouvání, protože jsme v těch údolích vlastně pořádně neměli signál:-). Vše klaplo, udělali jsme si česko-slovenské setkání. Udělali jsme si několik fotek na místě „Foresta Gumpa“, popovídali si, vyprávěli si zážitky, vyměnili si zkušenosti…pak jsme se každá rodinka rozjeli jiným směrem a pokračovali v cestě.

My jsme pokračovali údolími, monumenty, skalními masivy, malebnou krajinou, až jsme se ocitli v Arizoně. Dojeli jsme do městečka Page, kde jsme si zamluvili místo na noc v kempu. Dali jsme si veřeči a zároveň jsme prošli letáky s nabídkou aktivit v městečku a okolí. Rozhodli jsme se pro procházku k Horseshoe Bend, kde jsme chtěli stihnout západ Slunce. Byla to trochu honička (zvlášť, když jsme měli plná břicha jídla), ale dopadlo to:-). Sice podobný nápad mělo spooustu lidí, ale našli jsme si místečko, kde jsme měli překrásný výhled. Dokonce jsme si tu udělali úrcní společné selfie. Opravdu se ta řeka Colorado točila kolem skal ve tvaru podkovy. Z výhledů nás vyhnala hejna mušek. To se po tom západu Slunce vážně nedalo vydržet!!!I při zpáteční cestě jsme nasadili celkem rychlé tempo. Děti ještě cestou přispěly svými výtvory „stone balance“ k již několika desítkám postavených věží…

V kempu jsme ještě poseděli venku. Byl krásný, teplý večer. Škoda jen, že jsme si nemohli rozdělat oheň, to by byla úplně dokonalá idylka…

Dovolená den 5.- Monument Valley (Arizona), Mexican Hat, Goosenecks State park (Utah), Forest Gump Point, Horseshoe Bend (City Page)

71 new photos · Album by Aneta Doudova

Mamka s ťatkou už nemohli dospat, jak dopadne výměna auta, vzhůru byli už asi od šesti 🙂 Vzhledem k tomu, že ráno, jak jsme si představovali (max. do 8 hodin), nikdo auto nepřivezl, ani se neozval, volal taťka znovu do servisu, jak to vypadá s náhradním autem…

No, byl nemile překvapen, když zjistil, že náš prolém doposud nikdo neřešil a auto na cestě není!!! Bylo nám řečeno, že s autem musíme nejprve dojet do nedalekého servisu, kde se na auto podívají a “odborně” posoudí, jak velký problém to je. Po nastartování začalo auto poskakovat a ta kontrolka motoru se znovu rozsvítila:-( Do opravny jsme dojeli, naštěstí. Pán si prooblém vyslechl, sepsal s taťkou protokol, s autem se projel, napíchl ho na diagnostiku, a pak nám sdělil verdikt – s tímhle autem my už nikam nepojedeme – rozbitý katalyzátor…-(

Nastal maraton výměny sms zpráv s manažerem o tom, co bude dál…Padlo hned několik alternativ, jak to bude…že náhradní auto bude ve tři, v pět, protože bude vjíždět ze Salt Lake City. Nebo by mohlo být variantou vzít si Uber a dojet se všemi věcmi do Salt Lake City. No, tak tuhle variantu jsme zavrhli, protože je to cesta cca 5 hodin a úplně jiným směrem, než máme v plánu my. Přistoupili jsme na alternativu čekání na auto. Měli jsme trošku štěstí v neštěstí, protože pán v opravně nám nabídl půjčení auta. Téhle nabídky jsme rádi využili. Alespoň si budeme moc udělat někde v okolí. ..

Nejprve jsme vyrazili do informačního centra městečka, Moab, abychom získali ještě nějaké tipy na místa. Pak jsme si zašli na oběd do mexické restaurace, kde jsme si moc pochutnali. Tento čas jsme také využili k popřemýšlení, kam dál povede naše cesta, protože vzniklou komplikací jsme přišli o jeden den. Nakonec jsme se rozhodli peo vynechání Grand Canyonu…

Jako první místo nového poznání jsme si vybrali Newspaper Rock State Historical Monument (v San Juan County). Podle informací a fotek na internetu místo nabízí sbírku petroglyfů vytesaných ve skále. Když jsme tam přijeli, byli jsme zklamaní, protože to, co bylo na netu na fotce, bylo I na té skále, a to bylo vše. Byli jsme teda trošku zklamaní. Ale I tak jsme se prošli kolem.

Nenechali jsme se ale odradit minivyhlídkou a vyrazili jsme za dalšími krásami okolí. Dojeli jsme do NP Canyonlands, ale z jiné strany. Viděli jsme zase jiné uspořání skal, jinak barevné. Naše nadšení pokračovalo:-)

Pak už byl pomalu čas se vrátit k obytňáku (samozřejmě nás byl čas předání posunut na čas mezi 7,30 – 8,00). Na parkoviště k autu jsme dojeli kolem 6,30. Dali jsme si večeři a pomalu začali chystat věci na přestěhování. Jak se ale dalo bohužel čekat, čekání se prodlužovalo a prodlužovalo…Po uplynutí přislíbeného času se taťka pokusil znovu kontaktovat manažera a zjistit podrobnosti. Odpovědí byl příslíben čas mezi 9-9,15. Když nám pán přitáhl náhradní obytňák, vyprávěl nám celý koloběh kolem předávání auta… Pán byl kontaktován během dopoledne, že ve 3 hodiny bude auto připravené k přepravě. Nakonec ale bylo připravené až v 5 odpoledne. Pán pak vyrazil ze Salt Lake City. Asi se s nějakými předpisy a rychlostí moc nepáral, protože cestu teda zvládl v poměrně “krátkém” čase. Auto jsme přebrali, věci přestěhovali a před desátou hodinou jsme vyrazili do kempu u města Monticello…

Dovolená den 4.- čekání na výměnu auta, Canyonlands National Park (Utah)

44 new photos · Album by Aneta Doudova

První noc jsme měli za sebou. Myslím, že v pohodě, že jsme si uspořádání na spaní jsme si zvolili dobře, že by to takhle mohli jít po celou dobu.

Vyrazili jsme na první celodenní výlet. Zamířili jsme do národního parku Colorado National Monument. První park, skály, serpentiny, no, my byli nadšeni. Jo, a taky spousta malých pichlavých kaktusů. Zastavili jsem hned u první možné vyhlídky a kochali se…ta panoramata. Také jsme se rozhodli, že založíme sbírku různých kamemů, abychom na konci viděli, kolik druhů skal může být. No, nakonec jsme si museli vybírat, u kterých vyhlídek budeeme zastavovat, protože vlastně bychom se nikam daleko nedostali, protože bylo stále na co koukat. Prohlédli jsme se Reed Canyon jen z auta. Jako zastávku a kratičkou procházku jsme si udělali v Ute Canyon. Byla vidět koryta řek, která jsou na jaře asi velmi plná vody, ale teď prázdná. Skály dělaly ozvěny,tak to bylo něco pro naše děti:-) Jo, a taky jsme viděli velký “kámen” , který vypadal jako “mumie”. Samozřejmě jsme hledali I samotný Monument, ale úplně jednoduché to nebylo. Naknec jsme ho našli, ale my si teda mysleli, že to měl být úpně jiný “kámen”…I první zvíře ve volné přírodě jsme viděli – kozu. Další vyhlídkou byl Fruita Canynon, který nám ukázal zase trochu jiné druhy, barvy a tvary skal. Z parku jsme byli nadšeni.

Aby to děti měly proložené zábavou jim vlastní, našli jsme jim muzeum s dinosaury – Dinosaur Journey Museum ve městě Fruita. Ještě před samotnou návštěvou jsme si skočili do mexické restaurace na oběd. Do muzea jsme šli bez taťky, který si odpočinul v autě. I když, to bylo relativní, protože v tom muzeu bylo daleko lépe, než v autě, kde byl velký pařák. Děti byly z muzea nadšené, protože viděly reálně velikých kostí a hodně velkou fantazií si představovaly, jak asi ti dinosauři byli velcí.

Pak si k řízení sedla mamka a vyrazili jsme směrem do státu Utah, přesněji řečeno do Fisher Towers.

Mysleli jsme si, že si tam vybereme nějaký kratší trail, abychom neseděli jen v autě, ale nakonec to byla opravdu kratičká procházka, protože trasa by byla celkem náročná a spíše pro zkušenější turisty. Příroda byla taky najednou jiná, žádné kaktusy, spíše samý keř. I samotné kameny byly jiné, jakoby poseté nějakým druhem kovu, jiné byly černé, nebo červené.

Terezka to celé tak nějak shrnula tak, že se jí to cestování baví, ale mnohem raději je venku, na vyhlídce nebo procházce, než prosedět ten čas v autě…ale s tabletem to prý je příjemnější:-) Jo, a taky se těší, že snad už brzy si bude moct udělat ten jejich slavný výmysl “S´mores”.

Dovolená 2.den – Colorado National Monument

41 new photos · Album by Aneta Doudova

Začátek dovolené začal opravdu brzy…Mamka vstávala už chvilku po jedné hodině, aby dobalila poslední věci, připravila svačinu. Děti s taťkou vstávali v 1:35. Vyčistit zuby, zabalit kartáčky a hupky šupky do auta.

Cesta do Raleigh byla celkem nudná, protože celou cestu byla tma. Na parkoviště jsme dojeli kolem 5:20. Přesedli jsme I s kufry na shuttle a dojeli na letiště. Veškeré odbavení proběhlo bez problémů. Taky přišla řada na změnu “maskování”, roušky jsme si vyměnili za respirátory. Před odletem jsme stihli I snídani ve Starbucks. Letadlo bylo plné do posledního místa, žádná extra covid opatření. K našemu překvapení, asi I milému, jsme dostali malou svačinku a pití,

Do Denveru jsme přiletěli dle plánu. Vyzvedli jsme si kufry a šli hledat Uber, kterým bychom se dostali do půjčovny RV, kde jsme si měli vyzvednout našeho “nového kamaráda na cesty”. No, nebyla to úplně sranda… Nejen, že jsme potřebovali auto celkem větší, protože jsme měli tři velké kufry, ale taky ty ceny byly “trochu” jiné, než jsme zvyklí z malého města:-) Když se ním konečně podařilo auto sehnat, nemohli jsme se dostat k místu, kde jsme se měli potkat. Nakonec nás nasměroval zaměstnanec letiště:-).

Úplně první zastávkou byla Panera Bread, kvůli rychlém sledu událostí, jsme nestihli nikde žádný oběd. A tady je to záruka, že víme, co si vybrat, a co dostaneme…Pak už nastala ta chvíle, kdy nám mělo začít to naše cestování…Při nastartování se nám na přístrojové desce rozsvítila žlutá kontrolka. Jeli jsme zpět do půjčovny. Tam nám po kontrole a diagnostice řekli, že to není žádný velký problém, na další jízdu to nemá vliv, jen, že budeme jízdou trochu víc “znečišťovat ovzduší”. Taťku tahle odpověď uspokojila, tak jsme to více neřešili..I když mamka měla pochybnosti, že když jedeme tak daleko s autem, které neznáme, to úplně není ideální…ale už jsme to více neřešili a vydali se plánovaným směrem do Grand Junction.

Po cestě do kempu jsme projížděli několika městečky a hlavně jsme se kochali prvními kopečky, horami, krajinkou…stavěli jsme na jednom odpočívadle, kde jsme si dokonce užili I trochu sněhu, tak byla “koulovačka”:-).

S výběrem kempu jsme měli jasno hned, takže jsme noc strávili v KOA kempu. První noc v RV autíčku. Mamka s Terezkou na velké posteli. Ondra na rozložené posteli a taťka vyfasoval “palandu” nad kabinou řidiče. Tak dobrou noc …

Dovolená 1.den

16 new photos · Album by Aneta Doudova