Archiv autora: Trdlik

Den šestý – čtvrtek 8.4.2021

Probudili jsme se do krásného slunečného rána. Nikam jsme nespěchali, čekal nás volnější den. Ve městě jsme se ještě chtěli zastavit v Antelope Canyon, který byl všude vychvalovaný. Bohužeů kvůli COVID zavřený:-( Tak taťka hledal a našel jiná hezká místa, co po cestě vidět.

První zastávkou byla obrovská krásná přehrada v Glen Canyon v okolí Lake Powell. Byla velká sranda, když jsme se šli po mostě nad řekou, který sw tochu “houpal”, když po něm přejížděla auta. Děti se normálně bály…No, nedaly to, aby most přešly:-)

Po cestě k další památce jsme se kochali krásami okolí – jinými druhy skal, jinými barvami, prostě paráda. Místem zastávky byl Navajo Bridge přes Colorado River. Byla to zajímavá představa, kolik úsilí musel někdo vynaložit postavit ten most zrovna tady a spojit ty dva břehy. Od té doby to jistě spousta lidem zjednodušilo cestování…

Pak jsme se vydali směrem do Kaibab National Forest. Chvílemi jsme si připdali jako doma, v Čechách, ty lesy byly tak podobné 🙂 Místy byly hodně husté, místy ale vyhořelé. My jsme se ale dočetli, že je to vlastně „dobře“, protože díky těm požárům se mohou stromy lépe a pravidelně množit. Příroda kolem nás byla krásná. Ale chtít v těchto místech řešit hlad, není moc dobře načasování. Dojeli jsme k nejvyššímu bodu lesa – Jacob Lake Inn – které bylo informačním centrem, malým obchůdkem a bistrem dohromady. Vůně nás lákala už z parkoviště (později se ukázalo, že je to jen vůně z krbu:-)). Bohužel nabídka v bistru byla omezena kvůli COVID, tak jsme nepohrdli sendviči a kuřecími nugetami. Ale celou tu atmosféru vylepšilo to, že jsme seděli a jedli venku, v krásné přírodě. Možná, že za těmi stromy nás pozoroval nějaký medvěd, a čekal, jestli po nás něco zbyde…:-)

Posilněni jsme pokračovali směrem do Grand Staircase-Escalante National Monument. Mamka si užívala zase další a další krásy rozmanité přírody a kochala se a kochala…

Posledním dnešním cílem byl Bryce Canyon National Park. Zvolili jsme strategii, že park projedeme celý až na jeho konec (cca 18 mil), a cestou zpět budeme postupně zastavovat na jednotlivých vyhlídkách, a že jich bylo. Překvapilo nás ted to velmi chladné počasí, i poslední zbytky sněhu jsme tu našli. Zajímavostí bylo, že všechny vyhlídky byly jen na jedné straně od silnice (v podstatě to byl jeden velký kaňon, na který jsme se dívali z různých úhlů). To jsme vlastně ještě předtím nikde neviděli. Opravdu jsme poctivě zastavili na každé vyhlídce, bylo jich určitě přes deset…Protože už nebylo toliko času, vždy jsme vyšli z auta, krátce pokoukali, vyfotili a frčeli k další. Děti to samozřejmě po chvíli přestalo bavit, tak už pak nikam nechodily s tím, že si to pak prohlédnou na fotkách…:-) Jen tu úplně poslední vzdala mamka, ale to ji zase nahradil Ondra. Byly vidět poslední paprsky západu slunce. Krásná hra barev světla a stínu.

Do kempu, který byl kousek od parku, jsme dorazili už za tmy. Oheň jsme si ale rozdělali a k radosti děti přišla řada i na „smors“. Pak už nás ale do postelí zahnala únava a celkem brzy jsme usnuli.

Dovolená 6.den- Glen Canyon National Recreation Area(Utah), Historic Navajo Bridge(Arizona), Kaibab National Forest, Grand Staircase-Escalante National Monument(Utah), Bruce Canyon National Park (Utah)
74 new photos · Album by Aneta Doudova

Den třetí – pondělí 5.4.2021

Dnes jsme vstávali kolem půl osmé. Vyzkoušeli jsme jiné rozmístění na spaní..děti spaly spolu na velké posteli a mamka zkusila rozkládací postel. No, nebylo to šťastné. I děti se se probudily s tím, že jim to spoluvlastně nevyhovuje 🙂 Během snédaně venku se postupně vyjasnila obloha a počasí slibovalo hezký den.

Nakonec jsme se rozhodli pro návštěvu dvou parků. Prvním byl Canyonlands National Park. Příroda hrála všemi barvami, canyon se svými vyhlídkami nás okouzlil. U té poslední jsme zaslechli český jazyk 🙂 Potkali jsem ta českou rodinu, která už řadu let žije v USA. Doporučili nám neopomenout Dead Horse Point State Park, kde bychom mohli konečně vidět řeku protékající kaňonem a ne jen její koryto…A měli pravdu. Viděli jsme nádhernou práci přírody. Řeka, zelená, modrá, možná směs obou barev, se táhla někoka koryty, byla to krása. Ještě, že jsme dali na rady zkušených. No jo, ale taky nám říkali, že Grand Canyon není úplně to nejkrásnější, co z přírody vidět, že je tam mnohem více lidí, přísnější pravidla…no, ještě tedy uvidíme, jak se rozhodneme.

Potom jsme se ještě jednou jeli do Arches National Park, kde se nám líbilo, a nestihli jsem ho projet celý. Vybrali jsme si konrétně sklalní útvar “Windows”. Došli jsme k místu zvanému “Double arch”. No, ale podle počtu “oblouků”, by se klidně mohl jmenovat “Triple arch”. Děti si vyšphaly po kamenem až k vyhlídce. Skoro to taky vypadalo, že už se nezvládnou vrátit 🙂 Když tam tak člověk pod tím masivem skal sedí, říká si, jak dlouho se asi formoval, a co vše tomu pomohlo – vzduch, voda,…Po cestě k autu jsme si každý snědl “svou porci písku…”

Při návratu do kempu, ještě v horách, nás začalo zlobit auto. Slovy laika, přestalo “táhnout”. Chvílemi to vypadalo, že už dál nepojedeme, ale s opatrností, minimální rychlostí, a držením všech palců,jsme dojeli zpět do kempu. Taťka hned volal do servisu a měli jsme přislíbeno, že brzy ráno nám přivezou auto náhradní.

K večeři jsme si naplánovali opéct buřty. No, ale neměli jsme podpalovač, tak se s tím taťka teošku potrápil, ale dopadlo to:-). Buřty jsme si opekli a děti konečně mohly vyzkoušet jejich vytoužené “S´more”.

Večer už to pak šlo rychle, únava to umocnila…sprcha (snad jsme neucpali tím pískem odpad…:-)), a pak jsme všichni odpadli…

Dovolená 3. den- Canyonlands National Park, Dead Horse Point State Park, Arches National Park
83 new photos · Album by Aneta Doudova

Deník z dovolene – den trinacty

Jejej, nejak jsem zapomel napsat zapisky z posledniho dne naseho putovani. Pokusim se to napravit a doufam, ze si vsechno jeste pamatuji.

Baleni jsme odhadovali, ze nam nezabere tolik casu, ale omyl byl pravdou. Pilne jsme balili temer 2,5 hodiny, ale deti si nastesti nasly zabavu s ostatnimi detmi v kempu, takze se nam nesnazily pomahat. Terezka s ostatnimi holcickami nacvicila divadlo o hodnych a zlych vilach a pozvaly pulku kempu na premieru ;o).

Auto narvane az po strechu, karavan zkontrolovany podle navodu + jsem jeste zkontroloval, zda smycka u pripojky neni opet prilis dlouha, takze nezbyva nez se rozloucit a vyrazit smer Zdarec u Skutce.

Po ceste jsme se jeste chteli zastavit na obede ve Slavonicich, kde jsme vedeli, ze se da s nasim karavanem zaparkovat, ale nakonec jsem netrefil odbocku, a tak jsme se rozhodli dojet az do Dacic a dat si obed tam.

V Dacicich prave zacinal rockovy festival, tak mesto bylo plne vic nez obvykle. Prvni pokus zaparkovat nevysel, ale potkali jsme vstricnou mestskou policistku, ktera nam ochotne poradila nejen to, kde zaparkovat, ale take restaurace, kde se zarucene dobre najime.

Dali jsme na jeji rady, zaparkovali na hornim zachytnem parkovisti u zamku, nasli restauraci a dali si docela dobry obed. Jake bylo nase prekvapeni, kdyz jsme se vratili k autu a za steracem jsme meli pozdrav od one policistky, ze se mam dostavit na mistni sluzebnu k projednani prestupku. Rikam si, dobry for, vytocim cislo na oznameni a snazim se policistovi na druhe strane vysvetlit, co se stalo. Nebudu to prodluzovat, skoncilo to nakonec 100 Kc pokutou a pokrcenim ramen policisty, ze svoji kolegyni obcas nechape, ale kdyz uz ten listek napsala, tak mi tu pokutu dat musi. No, deti si daly aspon zmrzku a my kafe.

Dal uz cesta probihala bez problemu, krome par zdrzeni na nasich rozkopanych silnicich ;o). Karavan jsme predali zpet a meli jsme radost, ze vsechno dopadlo v poradku a nakonec si z kauce strhnou pouze ztracene zrcatko. Na posledni chvili jsem si jeste vzpomel, ze se nam pokazde pri ceste otevrelo stresni okenko, i kdyz jsme ho pred tim poradne zavreli. Jdu to ukazat majitelum a jake bylo moje prekvapeni, kdyz jsme odhrnuli clonu a ……. okenko fuc. Po ceste se nejenom otevrelo, ale take nas opustilo. Sice to nebyla nase chyba, nicmene majitelu mi bylo trochu lito, protoze za 2 hodiny si pro karavan mel prijet dalsi zajemce a museli resit tuto svizelnou situaci. Dle poslednich zprav vsechno dobre dopadlo, okenko sehnali a dalsi pujceni se zpozdilo jen o hodinu.

Cestou ze Zdarce do Trutnova uz jsme jen rekapitulovali nase zazitky a zde mate zebricek toho nejzajimavejsiho:

Terezka: Vysocina arena – biathlon, Aqualandia, Mariz
Ondra: Vysocina arena – single tracky, Aqualandia, Parni uzkokolejka
Anet: Vysocina arena – biathlon, zamek Lednice, Muzeum veteranu
Tomas: Modelova zeleznice zdarska, Vida Science park, Parni uzkokolejka.

Nase putovani je u konce, dekujeme za zpetnou vazbu, kterou jste nam davali na nase clanky a uz se tesime na sdileni dalsich „dobrodruzstvi“.

Tak nekdy zase ahoj

A pro uplnost jeste pohled na sbirku turistickych znamek, ktere jsme cestou „posbirali“:


Denik z dovolene – den jedenacty

Predpoved pocasi pro dnesni den nebyla nic moc a tak uz vcera jsme si zarezervovali 4 mista v parnim vlacku Jindrichohradecke mistni drahy – na trase z Jindrichova Hradce do Nove Bystrice. Je to opravdu zazitek a doporucuji tuto „atrakci“ pri navsteve zdejsiho kraje nevynechat. Nicmene i tento nevinny vylet se malem promenil v male dobrodruzstvi. Predstavte sin situaci, kdy leje jako z konve, venku je 13 stupnu a vy zjistite, ze jste zarezervovali listky v otevrenem vagone 😉. Test rodinne odolnosti jak z prirucky. Ale nebudu vas dłouho napinat, vsechno dobre dopadlo, nasli jsme jeste 4 volna mista v uzavrenem vagone a uzili jsme si 2 hodinky jizdy parnim vlackem krasnou prirodou. Dokonce jsme navstivili jednu z nejromantictejsich vlakovych zastavek u nas, Kaproun.

https://photos.app.goo.gl/LojCor0AqcL8vJUs2

Po navratu do Jindrichova Hradce jsme jeste zasli do vlakove kavarny a v mistni Kolacovne jsme zakoupili snidani na zitra. Cerstve upecene kolace nam voneli celou cestu tak moc, ze jsem dostal realnou obavu, ze rano nebude co snidat 😉.

Jeste pred dovolenou jsme dostali tip na mistni bizonni ranch, kde jsme se cestou zpatky stavili na uzasnou veceri. Deti si dali obligatni rizek, ale my jsme si objednali z mistnich bizonich specialit. Az vam budou nekde nabizet steak podavany na sene, tak nevahejte a ochutnejte. Jeste ted mam chutove bunky v puse rozdrazdene a slintam jak bernardyn.

https://photos.app.goo.gl/H3nV5Luiyl5j8Xt23

Vecer zase zacalo prset a ma tak byt zitra cele dopoledne, tak uvidime co podniknem, i kdyz ja mam vlastne jasno, ceka me oprava te elektricke pripojky ke karavanu

Dobrou noc.

Denik z dovolene – den devaty

On to asi opravdu asi nekdo cte, dostal jse dnes upominku, ze nam chybi zapisky z devateho dne. Jdu to honem napravit, i kdyz si nejsem prilis jist, ze to bude nejak moc zabavne.

Den devaty byl opet ve znameni prejezdu na nove misto a to do Stareho mesta pod Landstejnem uprostred panenske prirody Ceske Kanady, dalsi vzpominka na nase „putaky“ se Sadou (pozn. pro ty kdo nevedi, jedna se o moji ucitelku ekonomie z OA, se kterou jsme v ramci letnich putaku procestovali mnoho mist v Cechach na Morave a na Slovensku). Vlastne vsechny tri nase zastaveni jsou jakousi vzpominkou na pubertu. Nevite nekdo, jestli takhle nahodou nezacina krize stredniho veku?

Ale zpatky k nasemu putovani. Rano jsme vsechno zabalili, prosli prilozene dvanactero rad, co vsechno zkontrolovat pred jizdou a vyrazili jsme. Abych nezapomel, nove zakoupene pridavne zrcatko se mi podarilo pri montazi dle navodu opet znehodnotit. Rekl bych ze v cine si s robustosti designu moc hlavu nelamali, protoze ten pazmek z plastu, kterym se to pridelava je v miste nejvetsiho namahani zuzen natolik, ze pokud by mi to neprasklo vcera, tak v patek pri odjezdu zcela urcite.

Cesta utikala vcelku bez problemu, jen asi po 80ti kilometrech se nam rozsvitila kontrolka svetel, ze nam asi praskla nejaka zarovka. Vcelku me to nerozhodilo, jen jsem premyslel, kolik tech zarovek superb ma a jak budu hledat, ktera to je. Nicmene za dalsich dvacet kilometru nam prestal fungovat pravy blinkr a to uz mi zacalo byt podezrele. Zastavili jsme u krajnice a jdu se podivat co se deje. Po obhlidce jsem mel pro vypravu jednu dobrou a jednu spatnou zpravu. Dobra byla, ze uz nemusime hledat prasklou zarovku a ta spatna, ze jsem si malo zkratil privodni elektricky kabel ke karavanu a celou cestu jsme ho dreli o silnici, az se prodrel uplne skrz. provizorne jsem tam propojil zbytky tech dratku, abysme aspon blikali a brzdili a dojeli na misto. Novy kabel si vyzvedneme zitra v Jindrichove Hradci a ve ctvrtek si budu hrat na elektrikare. Tak mi drzte palce. Jeste, ze jsem si kdysi v Autocontu udelal zkousku z vyhlasky 50 na slaboproud 🤠.

Po prijezdu do cyklokempu nas privital byvaly pionyrsky tabor, ale je tu vse potrebne a navic naprosty klid. Protoze prselo, rychle jsm ustavil nas domecek na koleckach a sel se schovat. Pro odpoledni program byla zvolena mokra varianta a to malovani hrnecku v Marizi. Kdo navstivi tento kraj a nejede domu s vlastnorucne zdobenou keramikou, ten jako by tu nebyl 😉. Po navratu se radi pochlubime. Vecer jsme pak poprve nestolovali venku, ale vyuzili pohostinnost naseho skladaciho stolu uvnitr. Protoze porad lilo, tak co jineho jsme mohli hrat nez prsi.

Denik z dovolene – den sedmy

Dnes nam zacala druha polovina dovolene, a po uvodnim nadseni z kempovani prichazi drobne rozcarovani. Ale je to zpusobene vyberem kempu. Byt nam dvacet a byt tu kvuli tomu si poradne „uzit“, tak se nam tu bude urcite libit vic, ale kdyz po celodennim vymysleni programu pro deti si chcete dat vecer trochu vina a jit nabrat sily na dalsi den, tak doporucuji zvolit jine misto. I kdyz oficialne veskera hudebni produkce konci ve 24 hodin a vsechny hospody se snazi to plus minus dodrzet, tak vam az do rana putuji kolem karavanu hloucky bavici se mladeze, ktere tu zazvoni na zvonek vaseho kola, tu vam vypoji pripojku elektriny a jine podobne radostne udalosti. A pro nas, co je doma v noci rusi jen sumeni potoka, je to neco podobneho, jako spat u jizni spojky v Praze.

Pred desatou jsme se vydali stravit dnesni den v Aqualandu Moravia. Jak vidno z prilozene fotky, nebyli jsme jedini. Tatka fiskus vykoumal, ze se daji listky koupit i pres internet a neni potreba stat tu dlouhou frontu, a navic dostaneme 200kc slevu. Jenze rychlost mobilnich dat se rovnala dobe kamenne a platbu se mi podarilo odeslat az tesne pred vstupem do Aqualandu. Aspon mame tu slevu, rikam si. Jenze ouha, u okenka se dozvidam, ze elektronicka vstupenka plati az 120 minut po zakoupeni. Pohled na sparene deti a „usmevavou“ maminku vede k jednoznacnemu rozhodnuti. KUPUJI dalsi rodinnou vstupenku a doufam, ze budu moct tu prvni vyreklamovat do ctrnacti dnu po zakoupeni, pac to bylo pres internet 😉. Nebo kdyby mel nekdo zajem, tak je platna do 2.9.2017

Ale nakonec jsme si koupani i ruzne klouzacky a tobogany uzili, takze pokud mate zbytecne 3.000 (vstupenka, obed, svacina pro ctyrclennou rodinu), tak muzeme tuto „atrakci“ vrele doporucit.

Vecer jsme ozkouseli zdejsi rychle obcerstveni a k veceri jsme meli langose a zakoncili jsme to trdelnikem. Ten tu dela jedna pani, ktera se sem tak trochu nehodi. Zije nyni v Rakousku a je na ni videt, ze prostredi opravdu formuje. Je mila, dela veci s laskou, o svych vyrobcich vam povypravi, jak a z ceho je pripravuje, da vam ochutnat, kdyz vidi, ze ji to treba uplne neverite. A pak se ptate, proc k ni chodi mene lidi nez k ostatnim stankum. A odpovite si v zapeti pri pohledu na cenik. Ostatni to maji o par korun levnejsi a maly cesky clovek je proste motivovan cenou a kvantitou misto kvality v primerenem mnozstvi za odpovidajici cenu.

Vecer jsme jeste udelali jeden socio test, protoze nas box neni ohranicen a je kousek od karaoke baru. Lidicky kolem nas prochazeji, jako by se nechumelilo, a tak jsme jim do cesty postavili detska kola, ale tak, aby se kolem nich porad dalo trochu projit, ale pruchozi museli „narusit“ nase soukromi jeste o trochu vic. A vysledek? S rostouci hladinou alkoholu padaji zabrany a zvysuje se pravdepodobnost socialniho kontaktu. Otazka je, zda si to budete pamatovat i druhy den rano 😎.

Prejeme hezky den, v nedeli ma byt zase teplo, tak se asi pojedeme podivat do Lednice.

Denik z dovolene- den paty, stehovani

Tak mame pred sebou prvni prejezd na dalsi zastavku na nasem putovani. Baleni probehlo vcelku v klidu, ale myslel jsem, ze nam na to bude stacit jenom hodinka. Krat 2 to melo byt, ale je to dalsi zkusenost do nasi „kemparske mozaiky“. Sbaleno mame, a ted uz se jen vymotat mezi ostatnimi ven z kempu. Prece jen tu 12ti metrovou potvoru nemam porad jeste v oku. I ostatni v kempu je potreba trochu rozptylit 😎.

Nakonec jsem se vymotal, a mame pred sebou 120 kilometru do nejvetsiho kempu v Ceske republice – Merkur v Pasohlavkach. To je ten spravny kemparsky masakr. Uz jen ten prijezd, kde je obrovske a plne parkoviste k Aqualandu Moravia, cirkusovy stan s napisem AGROFERT ARENA … O Tome, kam jsi hlavu dal, kdyz jsi to vybiral. Ale zpatky k ceste. Uz jsem se citiĺ o trochu lepe, a ani  jsem prilis nebrzdil okolni provoz. Jen na dalnici od Brna se leve pridavne zrcatko rozhodlo s nami nepokracovat v ceste a odpadlo. Nevim, jestli si pomohlo, protoze ten nakladak za nami jej rozlozil na prvocinitele.

Tentokrat ustaveni Karavanu bylo dilem temer okamziku a hura do vody. Tu mame nastesti hned pred karavanem, takze my muzem v klidu lustit krizovky pod markyzou, a deti se mohou nerusene cachtat ve velke lagune.

Vecer jsme nasli i vcelku prijemnou restaurci s grillem, a tak jsme zakoncili den celkem prijemnou veceri.



I kdyz zase tak uplny konec jeste nebyl. Vecer se pres kemp prehnala celkem slusna bourka a trosku vic nas to tu splachlo. My jsme dopadli vcelku bez uhony, ale ti Rakusaci vedle nas ve stanech to nakonec v jednu v noci sbalili, protoze meli vodu uplne vsude. Nakonec vypadl i proud, ktery nesel ani druhy den dopoledne, a v celem kempu byla tma jak v ……

Denik z dovolene – den treti, temer krizovy

Rano to vypadalo na vcelku nevinny cyklovylet po okoli. Pote, co jsem v devet skoncil s rozdavanim ukolu v kancelari, jsme v klidu dosnidali (teda vsichni uz byli hodinu po jidle, takze ja jsem v klidu dosnidal), zabalili jsme a vyrazili smer Vysocina Arena zkusit nejake ty singletracky. No, na tech nasich trekovych kolech jsme dali jenom ten pro maminky s detmi, ale jinak pro milovniky horskych kol se daji vrele doporucit i ty narocnejsi trate. V arealu se pry pohybovala Puskarcikova s Moravcem, ale podpisy nemame, tak jsme aspon zafandili na tribune.


Dal cesta pokracovala celkem normalne, a nic nenasvedcovalo, ze se schyluje k „bource“. Deti cerpaly energii ze zakoupenych kyselych bonbonu, Terezka zdolavala kazdy kopec a ja si liboval, jakou mam bajecnou rodinku a jak se nam ta dovolena dari 😎.

Jenze po dalsim kilometru se ta polni cesta zmenila v lesni pesinu a ja zacal pomalu chapat, ze zelena turisticka znacka nemusi nutne znamenat to same jako zelena sjezdovka, tudiz dalnici, ktera se da sjet na cemkoli. V tu chvili prestaly bonbony ucinkovat, a v tymu se zacala projevovat trudomyslnost. No nic, rikam si, pomuze pisnicka. Zkusim dva tri tony, nic. Pak jsem si vzpomel, ze za me firma utratila spoustu penez za manazerska skoleni, ten spravny cas pouzit naucene triky na motivaci tymu. Deti se chytly, manzelka moc ne, prokoukla me 🤕. Ale nastesti jsme se mezitim dostali na normalni cestu a cekal nas obed v osade Yukon. Byvale rekreacni stredisko nejakeho narodniho podniku slibovalo obed v podobe domaci kuchyne. Nic velkeho jsme od toho necekali, ale nakonec klasika v podobe fazolove polevky, bramboraku a pro deti rizek s bramborem byla vcelku OK. Jak se rika – obsluha vlidna, ceny mirne a jidlo celkem chutne.

Povzbuzeni obedem, deti namotivovane slibenym nanukem na Medlove a poslednich pet kilometru pred nami. Zel stale po zelene znacce. Kdyz jsme se poprve brodili pres slatinu, rikal jsem si, ze to je pritok do rybnika, a dal uz to bude dobre. Nebylo, nakonec jsme ztratili i tu zelenou znacku (teda on me Ondra upozornoval, ze vede jinudy, ale ja tu byl pred 25 roky na vandru, on ne) a tech slatin tam bylo jeste nekolik. No, jiste uznate, ze fotit v takove situaci by se rovnalo sebevrazde, navic, kdyz se ty cerstve vyprane ruzove botky znacky Nike postupne menily v notne pouzitou partiovou obuv pana Homelesse.

Nakonec jsme stastne dorazili do kempu a den zakoncili projizdkou na slapadle. Za par let bude vse zapomenuto a deti na to budou vzpominat jako na vylet s prekvapenim 🤠